1 Corinthians 7
1 Co se týče pak těch věcí, o kterých jste mi psali. Dobré je pro člověka nedotýkat se ženy.
2 Ale pro (zabránění) smilství každý ať má svou manželku a každá ať má svého muže.
3 Muž ať dává ženě, čím je povinen; stejně však i manželka mužovi.
4 Žena nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž muž; stejně však ani muž nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž žena.
5 Nezkracujte se navzájem, leč snad po dohodě na čas, abyste se mohli věnovat modlitbě; a zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan pro vaši zdrženlivost.
6 To však pravím jako dovoleni, ne jako rozkaz.
7 Přál bych si ovšem, aby všichni lidé byli jako i já. Ale každý má od Boha vlastní dar, jeden tak, druhý zase jinak.
8 Neženatým a vdovám pravím: Dobré je pro ně, zůstanou-li tak, jako i já.
9 Než nemohou-li se zdržet, ať vstoupí v manželství; neboť je lepší být v manželství, než být spalován.
10 Ale těm, kteří jsou (už) v manželství, nařizuji ne já, nýbrž Pán: Žena ať neodchází od muže -
11 a odejde-li, ať zůstane nevdaná nebo ať se smíří se svým mužem, a také muž ať nepropouští manželku.
12 Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr za ženu nevěřící, a ta souhlasí s ním žít, ať ji nepropouští.
13 A jestliže některá žena má za muže nevěřícího, a on souhlasí s ní žít, ať toho muže nepropouští!
14 Neboť muž nevěřící je posvěcen kvůli ženě, a nevěřící žena je posvěcena kvůli bratru. Jinak by byly vaše děti nečisté, jsou však přece svaté!
15 Ale chce-li nevěřící odejít, ať jde; neboť v takovém případě ani bratr, ani sestra nemohou být jako otroci; vždyť Bůh nás povolal k pokoji.
16 Neboť odkud víš, ženo, že zachráníš muže? Nebo odkud víš, muži, že zachráníš ženu?
17 Jinak žij každý tak, jak udělil Pán, jak každého povolal Bůh. A tak nařizuji ve všech církvích.
18 Byl někdo obřezaný, když byl povolán? Ať (to poznamenání) neodstraňuje! Byl někdo neobřezaný, když byl povolán? Ať se nedává obřezat
19 Obřízka není nic, a neobřízka není také nic, ale (rozhoduje) zachovávání Božích přikázání.
20 Nechť každý trvá v tom stavu, v kterém byl povolán.
21 Byl jsi otrokem, když jsi byl povolán? Nic na to nedbej; ale i když se můžeš stát svobodným, spíše z toho těž.
22 Neboť ten, kdo byl povolán v Pánu jako otrok, je propuštěncem Páně; podobně ten, kdo byl povolán svobodný, je otrokem Kristovým.
23 Byli jste vykoupeni, a draze! Nestávejte se otroky lidí!
24 Bratři, každý ať zůstane před Bohem v tom, v čem byl povolán.
25 O pannách však nemám příkazu Páně. Ale dávám radu jako ten, kdo dosáhl milosrdenství od Pána, takže je hoden víry.
26 Myslím tedy, že je to dobré pro nynější strasti; ano je to dobré pro člověka takto býti.
27 Jsi připoután k manželce? Nevyhledávej odloučení. Jsi odloučen od manželky? Nevyhledávej manželku.
28 Ale oženíš-li se, nezhřešíš. A vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví však budou mít tělesná trápení, a já vás šetřím.
29 Ale pravím, bratři, toto: Času je nakrátko. Nezbývá, než aby i ti, kdo mají manželky, žili, jako by je neměli;
30 a ti, kdo pláčou, jako by neplakali; a ti, kdo se radují, jako by se neradovali; a ti, kdo kupují, jako by nic neměli;
31 a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť tento viditelný svět pomíjí.
32 Chtěl bych, abyste byli bez zneklidňujících starostí. Kdo nemá manželku, je starostlivý o věci Páně, jak by se líbil Pánu.
33 Ale kdo má manželku, je starostlivý o věci světa, jak by se líbil manželce,
34 a je rozdělen. A žena nevdaná a panna je starostlivá o věci Páně, aby byla svatá jak tělem, tak duchem. Ale vdaná je starostlivá o věci světa, jak by se líbila muži.
35 Toto však pravím ve vašem zájmu, ne abych na vás vrhl osidlo, nýbrž mám na mysli to, co vás zušlechtí a umožní vám nerušené být u Pána.
36 Ale domnívá-li se kdo, že by měl hanbu kvůli své panně, kdyby byla přestárlá, a cítí-li se povinen, aby se tak stalo, ať učiní, co chce; nehřeší; ať dojde k sňatku.
37 Kdo však stojí pevně ve svém srdci a nic ho nenutí, ale může jednat podle vlastní vůle, a na tom se ustanovil ve vlastním srdci, že ji uchová pannou, dobře učiní.
38 Tedy i ten, kdo vdá svou pannu, dobře činí, ale kdo ji nevdá, činí lépe.,
39 Žena je vázána po tu dobu, dokud žije její muž. Ale zemře-li muž, je svobodná a může se vdáti, za koho chce; ovšem jen v Pánu.
40 Bude však šťastnější, zůstane-li tak, jak jest, podle mé rady; domnívám se, že i já mám Ducha Božího.